Srpen 2012

Maminka

25. srpna 2012 v 12:07
Být Matkou je velice těžké. Zvířata to řeší tak, že prostě svoje mláďata naučí co potřebujou umět a opustí je. My lidé musíme být zase něco extra. Chráníme svoje děti až do konce našeho života, dlouho za ně všechno děláme a rozmazlujeme je. Ale být matkou neznamená rozhodovat za své dítě! Já říkám, že děcka se mají rozhodovat o SVÉM životě samy a NIKDO nemá mít právo rozhodovat za ně. Ráda bych viděla na tom že lidi do 18 let se nemohou sami rozhodovat něco dobrého, ale prostě to nejde. Možná si řeknete že mluvím z cesty, nebo ře kecám kraviny, ale já jakožto dvanáctiletá holka bych chtěla aby mi rodiče trochu věřili že se dokážu rozhodovat sama. Ale ne, vždycky když přijdu s nějakým dobrý mnápadem tak ho rychle smetou ze stolu. Například, my máme tento víkend kolotoče a přijel tam stánek který dělá tetování henou! Vím, že se mi to smyje a to jsem taky rodičům řekla ale oni prý že mi ti tatéři budou kecat že se to smyje a že to nepůjde smýt a no, prostě kecají do věcí kterým nerozumí. Nebo když jim řeknu něco o nějaké knížce která není napsaná podle faktů tak mi řeknou: To je jenom vymyšlené to v opravdovém životě nejde. Achjo, vím že je to těžké lidi, ale nemůžete alespoň jednou mě nechat ať si o svém živote rozhoduju já? Moje máma je docela hodná, dovolí mi spoustu věcí i když s nima nesouhlasí, ale hrozně ráda se se mnou hádá. Vždycky když po mně něco chce tak si počká až budu u počítače nebo u televize, nebo až budu dělat cokoliv při čem ji nemůžu vnímat a řekne mi to a pak po mně řve že jsem to neudělala a že mi to říkala. Já budu jiná matka, budu se k mojim dětem chovat tak, jak bych chtěla aby se moji rodiče chovali ke mně. Myslím že budu dobrá matka. Také nevím, proč se matky o svoje děti tak bojí a proč si pořád myslí že jsou to malé mimina nebo co.... Moje matka mě pořád oslovuje zdrobněle i když jsem ji řekla že to nechci a hrozně mě to štve. Řeknu vám, rodiče jsou někdy podivíni, ale pořád musí mít pravdu a pořád do vás budou hustit nějaké nesmysly aniž by vůbec věděli o co se jedná. Musíte s tím žít. Nejlepší je, když vám radí co a jak dělat i když to víte mnohem líp než oni je přikyvovat a pouštět to jedním uchem dovnitř a druhým zase ven a pak si to udělat podle sebe. Dospělí jsou podivní...

Mazlíčci

11. srpna 2012 v 9:26
Pod pojmem mazlíček si spousta lidí představí možná kočku, nebo psa, ale představíte si třeba i jiné mazlíčky? Moje teta chovala třeba potkany. A to nejsou jediní hlodavci co se chovají jako domácí mazlíčci, činčily, křečci ,morčata osmáci! Někteří lidé mají hady, želvy, pavouky, rybičky. Někteří dokonce slepice a nějací zazobanci si jen tak pořídí třeba i lvíče. Jiní lidé zase mají stáj a v ní miniaturní koně a ty považují za své mazlíčky. Nebo dokonce i normální koně a poníky. ?Moji sousedé mají králíka. Já mám momentálně psa. Dlouho jsem měla jenom kočky, nic jiného jsem neměla povoleno, ale nesměla jsem si je přivádět dovnitř domu a tak zůstávaly venku. Kočka je nezkrotná povaha. Samozřejmě začala obcházet po okolí našeho domu. A víte v čem je háček? Ono se řekne: kočka utekla. Ale proč by utíkala? Ona nemá důvod utéct! Ve skutečnosti je to trak, že se procházela a nějaký hloupý člověk si řekl: Hele to je TOULAVÁ kočka(jako by nevěděl že ne všechny kočky jsou toulavé) tak ji vezme a tomu člověku ukradne. Chctěla jsem psa, protože ten tolik neutíká, navíc není tak malý aby se protáhl pod plotem, ehm teda alespoň většina není tak malých aby se protáhli pod plotem. To není tak jednoduché být na mém místě a vyprosit si psa. Trvalo mi to jedenáct let. No možná deset protože první rok života jsem neuměla mluvit, ale dne 11.5. 2012 jsem si domů přivezla krásné štěňátko! Fenečku zlatého retrievera jménem Amy[Ejmy]. Narodila se 15.3. 2012. v mokrých lazcích a dnes už je to 3 měsíce co ji máme doma! Brzy tedy bude mít 5 měsíců. Její zbarvení je zatím krémové, ale stále tmavne tak nevím jak bude vypadat v dospělosti. Za ty tři měsíce co ji máme domy se naučila: Sedni, lehni, místo, ke mně, pac, panáčkuj, slalom, osmičky mezi nohama, štěkni, a hop. Je velice hodná a její oblíbená činost je tahat se se mnou o hadru. Někdy kouše, ale to ji nějak neumím odnaučit, doufám že mi v komentářích dáte ještě nějaký tip co ji mám naučit nebo odnaučit(nezapoměňte napsat jak). Pro piškotek by Amynka určitě i skočila z okna. K žrádlu jí dáváme granule a polijeme je soskem(sosek jak tomu říkáme je vlastně omastek z masa). Pravidelně jí pročesávám srst hřebenem a vodím ji na procházky, někdy jenom po naší velké zahradě na ostružiny (nejraději pojídá ovoce a zeleninu, není to divné?) ale někdy s ní ju na Kravařskou cyklostezsku. My totiž bydlíme v Kravařích, velmi blízko cyklostezsky. Někdy s ní chodíme k veterináři. A už jsem říkala že Amynka je nejkrásnější, nejchytřejší nejúžasnější, nejlepší a nejroztomilejší pes na světě?Amynka ve dvou měsících

Amynka není naše jediné zvířátko. Ještě máme slepičky, o ty se stará babička která bydlí v přízemí jednopatrového rodiného domku ve kterém bydlíme. Momentálně máme pět slepic, dvě jsu bílé a tři jsou černé. Trochu se těch slepic bojím, ne vážně, jsou strašidelné. Nedají se ničím zahnat musím si na ně brát koště, a když je z jedné strany zašenu z druhé se vrátí, jsou jako supi! A ty jejich zobáky! Zvlášť jedna mě nervuje, říkám jí Ďubka. Ani už nevím kolikkrát jsem ji nakopla když jsem se snažila ji odehnat ode mně kopancema. Slepice obvykle před kopancema ubýhají, ale ona se ničeko nebojí. Když k ní letí noha, tak ji klovne do palce. Když jsem tu jednou měla kamarádku, tka is chctěla pohladit právě tu zlou slípku, a já že jo, tak jsem ji chtěla chytit, když v tom nám utekla ven z kurníku!!!!! Já jsem ji naháněla s koštětem a moje kamarádka stála na sudu s vodou a ječela! No ale je fakt že při dnešních cenách vajec nám ty slepičky ušetří hodně peněz. Každý den mohou slepice naklást jedno vejce, takže když máme za den pět vajec a jedno vejce stojí koli? 4 Kč? Tak to máme dvacku!Naše slípka-už mrtvá

Ale ani to není všechno! Taťka ještě má rybičky. Jsou krásné. Máme Čichavce zlatého, Parmičku pruhovanou, Mečovky a Kominíčky. Pak několik Ancistrusů. Chtěli jsme ještě Bojovnice, ale zjistili jsme že se nesnesou s mečovkama, tak raději ne. Dřívě měl taťka i paví očka ale ty nám pomřeli. Taky měl neonky, takové ty malé dvoubarevné, ale ty už taky umřely. Péče o akvárium je namáhavá, taťka jim musí pravidelně měnit vodu, dávat pryč přerostlé rostlinky, odstraňovat šneky a mrtvolky, a kontrolovat jestli tam není moc nebo málo rybiček.

Ještě máme něco! Jsou to vlaštovky, ne nejsou ochočené, ale jsou tu každým rokem, hnízdí v kurníku. Moc o ních nevím, ale vím že letos měli dvě mláďata a učili je létat na našem balkóně. Pozorovali jsme je z koupelny. Ještě jeden neochočený ale každoroční tvor je ježek. Kolikkrát už vylekal mamku i taťku když šli brzo ráno do práce a on dupal a funěl! Pokud najdu nějakou fotku tak ji tu dám, je velmi roztomilý! Měli jste vidět jak na něj reagoval Tygřík můj kocour. Už ho nemýáme, ale on byl nejkrásnější kocour na světě.Ježek!

Můj milovaý kocourek Tygřík. Nikdy na něj nezapoměnu....