Březen 2012

Moje země

24. března 2012 v 10:27 články týdne
moje země je Česká republika. Ještě jsem neměla možnost, ji pořádně poznat, ale i tak mi připadá úžasná. Je protkaná nitkami říček a řek, bystřin i potůčků! Pohoří na samých hranicích ji ochraňují před nezvanými hosty a její úrodná černozem je zárodkem mnoha ovocných stromů, i zeleninových záhonků, je potřebným zdrojem živin pro chmel, ze kterého se dělá chutné české pivo. Ale co nejde na mapě vidět jsou lidé bydlící v ní. A jsou to lidé mnohem horší než ona země. Jsou to zlí lidé, zloději a vrahové, jsou to ničitelé přírody. Ale jsou to i lidé s dobrým srdcem, lidé co dokáží ušetřit jakýkoliv kousek přirody. Lidé co jsou ochotnmi vždycky pomoct. Jenže tito lidé, se mnění v lidi zlé, a všichni tito lidé odcházejí z naší nádherné země kvůli zvyšování cen a nedostatku peněz. Protože lidé se slepě ženou za penězmi. Protože bohatí, jsou mocní. A to je, ta krásná země. Země česká, domov můj.

Hra na pravdu

14. března 2012 v 13:51 články týdne
Je to hra, kterou hrají i dospělí, tedy hlavně dospělí. Je to hra kterou začneš hrát, aniž by sis to uvědomil. Je zlá hra, špatná, zvrácená. Ten kdo prohraje, ten je potrestán. A té hře se také říká: lháři. Jsou to lidé, kteří hrají tuto hru, a musí ji dohrát až do konce. S touto hrou nejde přestat. Protože když přestaneš, prohraješ, a když prohraješ, budeš potrestán. Sousta lidí má takový strach aby v této hře neprohrál, a ponoří se do ni tak, že už nevyleze. Bude muset lhát i o pravdě. A bude muset lhát i o lži. Když se ti to stane, je jediná možnost jak ven. Už nelži, že ji nehraješ, řekni pravdu o tom, jak dlouho ji hraješ, i proč ji hraješ. Snad ti bude odpuštěno. Skus s ní přestat co nejdříve, protože jinak už nebude cesty ven. A hrát tuto hru, ti sice přidává na penězích i na přátelích, ale tvé svědomí tě bude užírat tak dlouho dokud nezemřeš nebo dokud nevyjdeš s pravdou ven. Nepouštěj se do takové hry, a nikdy NIKDY se nezlob, když ti někdo řekne pravdu o tom že ti lhal. Protože tento člověk sebral tolik odvahy, aby přestal s hrou na pravdu a přišel za tebou se ti omluvit. když se budeš zlobit, už ti třeba pravdu ani neřekne, aby ses nezlobil, že ti lhal.

Autobusy MHD

6. března 2012 v 8:46 | Majitelka blogu |  články týdne
Je to hrůza! V jednom kuse mění jízdní řády, jezdí se spožděním a pořád si myslí že budeme jezdit jejich autobusama? Malá konkurence by neškodila. Tak třeba vám něco povím. Bydlím v Kravařích blízko Opavy a my jsme jednou jeli do opavy kvůli nějaké kravině, vyhledali jsme si autobusy na internetu a řídili jsme se podle toho co jsme si vyhledali. Když jsme byli na autobusouvé zastávce kde měl přijet autobus kterým jsme měli jet domů, tak si to představte, nebyl tam napsaný. čekali jsme asi hodinu a autobus nikde. No řekněte, proč tam píšou že jede autobus na ten internet když nejede? Myslím si, že by měli trochu více pérovat ty řidíče autobusů a ne že: už mám být na zastávce někde na druhém konci světa, no co tak si dám ještě jednu kávičku však ti cestující na mě počkají, co jiného by měli dělat. Opravdu mě štve že zkoušejí moji trpělivost. Jednou jsem na autobus čekala 20 minut! Kde berou tu odvahu vůbec napsat že jede v tolik a tolik, když jede o tři minuty později?

Vtípek

2. března 2012 v 15:17 Jiné
toto je takový vtípek, vytvořila jsem to.

Zrcadlo....

1. března 2012 v 15:40 články týdne
Je stále tajemstvím, jak se leskne, vždy když se do něj podíváš, ukáže ti tebe. Nebo to je někdo jiný? člověk žijící v zrcadle, člověk tak podobný tobě samému, nebo tobě samotné, že to ani nejde rozpoznat. Zemře tento člověk, když rozbiješ zrcadlo? Je to jen odraz tvého těla, nebo v něm uvidíš i svou duši? koukni se do zrcadla. vidíš sebe... nebo člověka který žije v zrcadle, ale nikdy neuvidíš nikoho jiného, vždy to budeš ty, a vždy stejný/á byť změněný/á, barva vlasů, jejich střich, oblečření, líčidla, to tě mění, ale zůstáváš stejný/á stále jen ty. Ale když se nalíčíš, změníš barvu a střih vlasů, už se nepoznáváš. Neznámý/á v zrcadle, člověk co na tebe hledí, jakoby už nebyl ty. Povědomý/á cizinec/cizinka. Kde se jen v tobě bere to co vidíš? Proč už nevidíš to co jsi viděl dříve? Proč v zrcadle nezůstane tvůj odraz navždy? Když se zrcadlo rozbije na tisíce střepů, člověk si toho nevšimne, koupí nové. Ale duše pláče. Duše která tolik milovala zrcadlo, protože se tam odrážela i ona, duše která milovala zrcadlo, protože viděla skořápku ve které musí být aby přežila. Nikdo nesmutní, ne doopravdy. Nikdy. jen duše je smutná, je smutná z rozbití zrcadla, ale člověk smutek duše necítí, cítí to médium, nebo magický tvor, ale člověk ne. Ten neví proč duše pláče. Ten vidí jenom sebe. Koukej se do zrcadla jak jen můžeš. Uvidíš sebe. Ale jen sebe? Neuvidíš víc? Třeba uvidíš duši která se raduje, protože může koukat na sebe, na odraz který zůstane stejný, i když se změníš k nepoznání. Duše zůstane stejná, a duše jsi ty. Třeba uvidíš za svým odrazem vchod do jiné dimenze, do jiného světa plného fantazie a tajných přání přesto, že za tebou samotným/nou je jen ta prázdná zeď, která by už pár let potřebovala vymalovat. Dívej se do zrcadla, dívej se pozorně a možná uvidíš své dvojče jak na tebe kouká a asi si říká, že jsi moc hezký/á, možná uvidíš vchod do jiné dimenze, možná uvidíš, co jsi za ten den udělal/a špatně, ale pokud tě přestane bavit, koukat si do očí a hledat v nich pravdu, neuvidíš, nic, ani náznak ničeho jiného, lepšího než je tvůj odraz. Když se ti poštěstí, uvidíš třpyt hvězd v tvých očích, uvidíš radost, tu neskonalou radost tvé duše, uvidíš všechno co je na tobě to dobré, to krásné. Ale abys to viděl/a, musíš koukat i na něco jiného než na svůj odraz, koukej dál, až za zrcadlo, protože když do něj koukáš, můžeš se v něm i utopit. Můžeš se utopit v magii zrcadla které by mohlo vtáhnout tvoji duši do světa odrazu a tajných přání. Dej pozor, ať se ti to nestane, tak jako se to stalo duši i tělu mnoha jiných lidí...