Kočkovité šelmy a jejich kožíšky

29. března 2013 v 13:20 |  Zvířata
Ano, kožíšky jsou JEJICH a nikdy nebudou patřit lidem. Nepatří lidem nic co by povolovalo zabíjet tato zvířata. Nepatří jim země, nepatří jim žádná zvířata, nepatří jim nic. Ale lidé to pořád dělají. Proč? Patří jim zbraně. A zbraně zabíjejí. Proč ještě? Patří jim věci, a aby si někdo jiný mohl tu věc koupit, potřebují peníze. A prodej je peníze, ale prodej těchto kožešin jsou mega peníze protože tyto kožešiny jsou krásné. Prosím proto všechny lidi co si tento článek přečtou, aby si nekupovali pravé kožichy, ale naopak si sehnali imitaci.

Proč imitace?
► Jsou levnější
► dají se snadněji sehnat
► nezemře kvůli nim zvíře
► jsou hezké

Proč pravý kožich?
nejsou žádné důvody

ale stejně, kdyby jste viděli dva kožichy, jeden pravý a jeden nepravý, oba stejné a za stejnou cenu, ale věděli by jste který je pravý, po kterém by jste sáhli? hlasujte v anketě
 

Náhoda? Ach néééé!

29. března 2013 v 13:19
Náhoda. Můžete náhodou najít pětitisícovku. Pchá! Tak to by jste byli dítě štěstěny. Hráli jste někdy hru Dostihy a sázky? Když si vytáhnete kartičku náhoda tak obvykle hned potom zařveté hlasité Ne! Buˇd musíšte někde na dictanc, nebo musíte prodat nějaké koně protože vás to přesměruje na finance a musíte platit dluhy. Myslím že ve skutečném světě to není o nic lepší. Náhodou si zlomíte nohu když uklouznete na ledě. Náhodou zapomenete žákajdu v chemické laboratoři. Náhodou zapomenete dárek když už tak jdete pozdě na oslavu. Náhodou vás pokadí holub. Náhodou mátestředeční kravatu když je sobota. Ale můžou být i dobré náhody. Náhodou dá váš nadřízený vpověd a vy získte jeho místo. Náhodou najdete korunu. Náhodou Se polijete kafem, no dobře to není zrovna dobrá náhoda ale vedí to moc? NÁHODOU mě už nic nenapadalo. Chechtáte se? náhodou ne protože tady není nic vtipného...... Doufám že už vás nezačíbnám nudit protože náhodou právě musím pryč tak čauky!

Výstřední

29. března 2013 v 13:06
Výstřední, no napadla mě jedna osoba, lady Gaga, která je výstřední až dost, ale jelikož o ní nic nevím tak budu raději psát o mě a moji výstřednosti. Lidi si myslí že jsem blázen. Vzhledem jsem jako ostatní holky, ale chováním ani náhodou. Ať už počítáte to, že pravidelně nosím zářivě žluté, nápadné klapky na uši nebo že dokážu dostat záchvat smíchu na nudné hodině matiky, jsem nenormální. Částečně za to vděčím svým kamarádkám, že když jdu po chodbě školy, všichni se za mnou otáčejí protože se hrozně směju a řvu: "Zombík, Zombík!" Ah, a jestli tohle není výstřední tak žiju asi v Narnii. Ale no tak, vždycky se chovám podle pravidla MaK(původně to znamená Mile a Kultivovaně, ale v mém případě Magorsky a Kreténsky). Připočtěte k tomu to, že si vždycky zpívám nějakou vtipnou ale děsně trapnou písničku, která měmo okolí leze na nervy. Já si ty písničky vymýšlím, s jednou další kamarádkou. A aby toho nebylo dost, tak s kamarádkámi máme tolik hlášek, že nám připadá vtipné skoro všechno, co učitelé řeknou. (úplně nejbožejší, když matikář, kterému přezdíváme Jabko mluví o jablkách xD) Ovšem co je na mě nejvýstřednější je asi můj slovník. Trochu vám ho tady vysvětlím:

Foncek- nadávka, není zas tak špatné když jste foncek, v překladu je to něco jako blázen.
Šoncek- to stejné jak foncek, ale v horším slovasmyslu.
Hafo- hodně, mnoho
Vela- velmi
Čárkáféjs- původně od moji kamarádky aneb afektovaně udivený výraz.
Natlapkat- naskládat, nacpat
Pajda- psí packa, tlapka.

No doufám, že si o mě nemyslíte že jsem absolutní cvok. Co to kecám, doufám že si to MYSLÍTE! Zároveň se chci omluvit, že jsem tady dlouho nic nepsala. Doufám, že se vám můj článek líbil a přečtete si i budoucí články.
 


lidé a jejich charakter

13. září 2012 v 15:32
Charakter? Tak to mi teda vysvětlete kdo v dnesním světě vůbecnějaký má? Vytvořit si charakter není tak těžké, dnes se však na něj zapomíná. řekněte si klidně že je tento článek krátký, ale nejprve se nad ním zamyslete!

Maminka

25. srpna 2012 v 12:07
Být Matkou je velice těžké. Zvířata to řeší tak, že prostě svoje mláďata naučí co potřebujou umět a opustí je. My lidé musíme být zase něco extra. Chráníme svoje děti až do konce našeho života, dlouho za ně všechno děláme a rozmazlujeme je. Ale být matkou neznamená rozhodovat za své dítě! Já říkám, že děcka se mají rozhodovat o SVÉM životě samy a NIKDO nemá mít právo rozhodovat za ně. Ráda bych viděla na tom že lidi do 18 let se nemohou sami rozhodovat něco dobrého, ale prostě to nejde. Možná si řeknete že mluvím z cesty, nebo ře kecám kraviny, ale já jakožto dvanáctiletá holka bych chtěla aby mi rodiče trochu věřili že se dokážu rozhodovat sama. Ale ne, vždycky když přijdu s nějakým dobrý mnápadem tak ho rychle smetou ze stolu. Například, my máme tento víkend kolotoče a přijel tam stánek který dělá tetování henou! Vím, že se mi to smyje a to jsem taky rodičům řekla ale oni prý že mi ti tatéři budou kecat že se to smyje a že to nepůjde smýt a no, prostě kecají do věcí kterým nerozumí. Nebo když jim řeknu něco o nějaké knížce která není napsaná podle faktů tak mi řeknou: To je jenom vymyšlené to v opravdovém životě nejde. Achjo, vím že je to těžké lidi, ale nemůžete alespoň jednou mě nechat ať si o svém živote rozhoduju já? Moje máma je docela hodná, dovolí mi spoustu věcí i když s nima nesouhlasí, ale hrozně ráda se se mnou hádá. Vždycky když po mně něco chce tak si počká až budu u počítače nebo u televize, nebo až budu dělat cokoliv při čem ji nemůžu vnímat a řekne mi to a pak po mně řve že jsem to neudělala a že mi to říkala. Já budu jiná matka, budu se k mojim dětem chovat tak, jak bych chtěla aby se moji rodiče chovali ke mně. Myslím že budu dobrá matka. Také nevím, proč se matky o svoje děti tak bojí a proč si pořád myslí že jsou to malé mimina nebo co.... Moje matka mě pořád oslovuje zdrobněle i když jsem ji řekla že to nechci a hrozně mě to štve. Řeknu vám, rodiče jsou někdy podivíni, ale pořád musí mít pravdu a pořád do vás budou hustit nějaké nesmysly aniž by vůbec věděli o co se jedná. Musíte s tím žít. Nejlepší je, když vám radí co a jak dělat i když to víte mnohem líp než oni je přikyvovat a pouštět to jedním uchem dovnitř a druhým zase ven a pak si to udělat podle sebe. Dospělí jsou podivní...

Mazlíčci

11. srpna 2012 v 9:26
Pod pojmem mazlíček si spousta lidí představí možná kočku, nebo psa, ale představíte si třeba i jiné mazlíčky? Moje teta chovala třeba potkany. A to nejsou jediní hlodavci co se chovají jako domácí mazlíčci, činčily, křečci ,morčata osmáci! Někteří lidé mají hady, želvy, pavouky, rybičky. Někteří dokonce slepice a nějací zazobanci si jen tak pořídí třeba i lvíče. Jiní lidé zase mají stáj a v ní miniaturní koně a ty považují za své mazlíčky. Nebo dokonce i normální koně a poníky. ?Moji sousedé mají králíka. Já mám momentálně psa. Dlouho jsem měla jenom kočky, nic jiného jsem neměla povoleno, ale nesměla jsem si je přivádět dovnitř domu a tak zůstávaly venku. Kočka je nezkrotná povaha. Samozřejmě začala obcházet po okolí našeho domu. A víte v čem je háček? Ono se řekne: kočka utekla. Ale proč by utíkala? Ona nemá důvod utéct! Ve skutečnosti je to trak, že se procházela a nějaký hloupý člověk si řekl: Hele to je TOULAVÁ kočka(jako by nevěděl že ne všechny kočky jsou toulavé) tak ji vezme a tomu člověku ukradne. Chctěla jsem psa, protože ten tolik neutíká, navíc není tak malý aby se protáhl pod plotem, ehm teda alespoň většina není tak malých aby se protáhli pod plotem. To není tak jednoduché být na mém místě a vyprosit si psa. Trvalo mi to jedenáct let. No možná deset protože první rok života jsem neuměla mluvit, ale dne 11.5. 2012 jsem si domů přivezla krásné štěňátko! Fenečku zlatého retrievera jménem Amy[Ejmy]. Narodila se 15.3. 2012. v mokrých lazcích a dnes už je to 3 měsíce co ji máme doma! Brzy tedy bude mít 5 měsíců. Její zbarvení je zatím krémové, ale stále tmavne tak nevím jak bude vypadat v dospělosti. Za ty tři měsíce co ji máme domy se naučila: Sedni, lehni, místo, ke mně, pac, panáčkuj, slalom, osmičky mezi nohama, štěkni, a hop. Je velice hodná a její oblíbená činost je tahat se se mnou o hadru. Někdy kouše, ale to ji nějak neumím odnaučit, doufám že mi v komentářích dáte ještě nějaký tip co ji mám naučit nebo odnaučit(nezapoměňte napsat jak). Pro piškotek by Amynka určitě i skočila z okna. K žrádlu jí dáváme granule a polijeme je soskem(sosek jak tomu říkáme je vlastně omastek z masa). Pravidelně jí pročesávám srst hřebenem a vodím ji na procházky, někdy jenom po naší velké zahradě na ostružiny (nejraději pojídá ovoce a zeleninu, není to divné?) ale někdy s ní ju na Kravařskou cyklostezsku. My totiž bydlíme v Kravařích, velmi blízko cyklostezsky. Někdy s ní chodíme k veterináři. A už jsem říkala že Amynka je nejkrásnější, nejchytřejší nejúžasnější, nejlepší a nejroztomilejší pes na světě?Amynka ve dvou měsících

Amynka není naše jediné zvířátko. Ještě máme slepičky, o ty se stará babička která bydlí v přízemí jednopatrového rodiného domku ve kterém bydlíme. Momentálně máme pět slepic, dvě jsu bílé a tři jsou černé. Trochu se těch slepic bojím, ne vážně, jsou strašidelné. Nedají se ničím zahnat musím si na ně brát koště, a když je z jedné strany zašenu z druhé se vrátí, jsou jako supi! A ty jejich zobáky! Zvlášť jedna mě nervuje, říkám jí Ďubka. Ani už nevím kolikkrát jsem ji nakopla když jsem se snažila ji odehnat ode mně kopancema. Slepice obvykle před kopancema ubýhají, ale ona se ničeko nebojí. Když k ní letí noha, tak ji klovne do palce. Když jsem tu jednou měla kamarádku, tka is chctěla pohladit právě tu zlou slípku, a já že jo, tak jsem ji chtěla chytit, když v tom nám utekla ven z kurníku!!!!! Já jsem ji naháněla s koštětem a moje kamarádka stála na sudu s vodou a ječela! No ale je fakt že při dnešních cenách vajec nám ty slepičky ušetří hodně peněz. Každý den mohou slepice naklást jedno vejce, takže když máme za den pět vajec a jedno vejce stojí koli? 4 Kč? Tak to máme dvacku!Naše slípka-už mrtvá

Ale ani to není všechno! Taťka ještě má rybičky. Jsou krásné. Máme Čichavce zlatého, Parmičku pruhovanou, Mečovky a Kominíčky. Pak několik Ancistrusů. Chtěli jsme ještě Bojovnice, ale zjistili jsme že se nesnesou s mečovkama, tak raději ne. Dřívě měl taťka i paví očka ale ty nám pomřeli. Taky měl neonky, takové ty malé dvoubarevné, ale ty už taky umřely. Péče o akvárium je namáhavá, taťka jim musí pravidelně měnit vodu, dávat pryč přerostlé rostlinky, odstraňovat šneky a mrtvolky, a kontrolovat jestli tam není moc nebo málo rybiček.

Ještě máme něco! Jsou to vlaštovky, ne nejsou ochočené, ale jsou tu každým rokem, hnízdí v kurníku. Moc o ních nevím, ale vím že letos měli dvě mláďata a učili je létat na našem balkóně. Pozorovali jsme je z koupelny. Ještě jeden neochočený ale každoroční tvor je ježek. Kolikkrát už vylekal mamku i taťku když šli brzo ráno do práce a on dupal a funěl! Pokud najdu nějakou fotku tak ji tu dám, je velmi roztomilý! Měli jste vidět jak na něj reagoval Tygřík můj kocour. Už ho nemýáme, ale on byl nejkrásnější kocour na světě.Ježek!

Můj milovaý kocourek Tygřík. Nikdy na něj nezapoměnu....

Vidím velkou sklenci... a ta je zpoloviny plná!

20. července 2012 v 9:27
Hmmm. Vlastně mě toho moc nenapadá. Já jsem obvykle pesimistka, protože být optimistická by pro mě mohlo znameat že se stane přesný opakl toho v co jsem doufala. Samozřejmě, pokud je někdo pesimistický, může připadat lidem protivný, třeba já, v minulé škole(přestupuji po prázdninách na 8.-letý gympl.) jsem si našla kamarádku, která si našla kamarádku a ta už měla jinou kamarádku která byla i moje kamarádka, ale s tou holkou co byla kamarádka mojich dou kamarádek jsem si neporozuměla. Ona byla úplně jiná než já. Byla no, nepřirizeně optimistická a hrozně ji bavilo všechno co mě ne. Třeba jednou si zamanula že mi popíše obličej křídou a samozřejmě ta 'kamarádka' která byla moje kamarádka původně mi ještě držela ruce za zády abych se nemohla smýkat, nebo mě obě dvě tahaly za vlasy a já jsem si uvědomila že mám už jenom jednu klamarádku a tou že je ta čtvrtá holka, jenže ta se zase kamarádila s těma dvěma, tak jsem musela jako ocásek zůstat u té jejich partičky. Jelikož já nejsem ani trochu dobrá ve sportech které ta škola preferovala(to znamená vybíjená, fotbal, volejbal, běhání dokolečka bezcíle, skákání do písku a házení kulatýma blbostma hodně daleko) tak jsem byla pesimistka zvlášťz v těláku. Ne jinak, byla jsem vyloženě protivná a hnusná, ale když si vezmete moji pozici, tudíš to, že musím dělat kraviny které podle mě nemají žádný smysl, které neumím a ještě u kterých musím spolupracovat s třídou plnou mojich spolužáků(což je fakt síla-jelikož většinu hrozně baví tělák a ty ostatní předměty je nebaví narozdíl ode mě tak jsem byla černá ovce celé třidy) natěšených až začnou běhat dokolečka jak nějaký kůň na lonži, nebo šílené kuře, nebo podříznuté prase, nebo Harry Potter v druhém díle přio famfrpálovém zápase to je jedno jak chcete, mám právo být hooodně protivná a hnusná. Ale né, slečinka dokonalá, všemi oblíbená (jméno) mě hned začala kritizovat, že prý MUSÍM cvičit a že tělocvik je důležitý a zábava.... kecy. No jo oni dospělí říkají cvičte, jenže když si vyberete sport jako mažoretky nebo jízda na kních, což je fakt těžké a jsou to asi ty nejtěžší sporty ze všech tak jim to nestačí a musíte ještě běhat dokolečka jako kůň na lonži a rychlostí právě toho koně, a když to neumíte nestačí že se snažíte jako v ostatních výchovách a na vysvědčení dostanete dvojku. No ale o tom vlastně nemluvím. Někdy se snažím být optimistická a řeknu něco optimistického no a pak tomu sama nevěřím.... Prostě, být optimistická je podle mě blbost, naopak, když jste pesimisté a nakonec to dopadne dobře tak jste nadšení ale když jste optimisté a dopadne to špatně jste hrozně sklamaní. A já už pesimisticky a zkušeně vím že na školní olymiádě která se děje jako oslava dne dětí(taková blbost! ten co to vymyslel by se měl utopit že vůbec někdy pomyslel na takovou blbost!) nikdy nebudu lepší než předposlední.... A je mi to jedno. Protože kromě pesimistky jsem k těm pitomým sportům taky Flegmatická a je mi úplně jedno ještli dostanu jedničku s hvězdičkou jako naše dokonalá (jméno) nebo třeba pětku. A učitelé mi můžou vlézt na záda jestli po mě chtějí abych miléovala tělák a věnovala se sportům. No a co jsem těmi žvásty vlastně chtěla říct? Být optimističtí je blbost, zvlášť v dnesní době kdy se lidi víc starají o to co máte rádi, co děláte a co umíte vy než co mají radi co dělají a co umí oni sami. Pesimisté nikdy nečekají od života víc než jim dá a poak nejsou sklamaní! Tak tedy ještě jednou ten nadpis: Vidím velkou sklenici, a ta je poloprázdná!

Můj sen

15. července 2012 v 9:01
Každý má svůj sen. I já mám sen. Mým snem je mít koně. Mít několik krásných koní. Starat se o ně... Být s nimi. Dávaj jim mrkvičky, hladit je po hebkém nose. Nosit jim vodů, žrádlo, kydat box, čistit jim srst, vybírat z kopyt, čestat ocasy, mazat kopyta, ošetřovat zranění. Každý den brzy stávat a dělat těžkou dřinu, hodiny a hodiny se oně starat jenom abych pak mohla na pár minut nasadit koním uzdečku, čabraka, připnout nánosník i podhrdelník, nákrčník položit do husté hřívy, položit na koňský hřet dečku pod sedlo a gelovku, martingal připnout k sedlu, utáhnout podbřišník, nastavit třmeny, ujistit se že koně nic netlačí, nasadit si přilbu a vyhoupnout se do sedla. Přeju si dát pokyn patami aby kůň vyrazil, narovnat se v sedle, paty prošlápnout, špičky ke koni, dívat se vzpřímeně, držet otěže a bičík, dát koni znovu povel patama, vysedávat v sedle a tiskout nohy k břichu koně, znovu pobídnout koně, mlasknout a rozcválat se, ve stehnovém sedu cválat krajinou, užívat si každý moment toho když jedu, musím se plně soustředit a všechno dělat sporávně, musím dřít, abych mohla dřít ještě víc a to v sedle. Nechat hravý vítr ať mu cuchá vlasy a koni hřívu, protože o tom je ježdění. Je to nekonečná dřína která se nikdy pořádně nesplatí, ale tak to má být, a jinak bych to ani nechtěla, protože takhle to je nejlepší....

Cesta

18. června 2012 v 12:22 |  články týdne

Jupí! Jedeme na dovolenou!


Tak to už jsem neslyšela alespoň 5 let. Fakt, že na dovolenou nejezdíme je založen na tom, že nemáme auto. Mě samotné to nevadí, ale rodiče vyšilujou. Pořád doufají že jim najednou přibyde peněz na auto, ale aby začali šetřit, to ne. Chápete to? Já ne. Samozřejmě bych se ráda podívala někde do ciziny, třeba do Ameriky, nebo do Británie, třeba do Egypta nebo jenom na Slovensko... Mě je to jedno. Ale nechci trčet pořád doma! V městečku zvaném Kravaře ve Slezsku. Toto měso je menší než menší. Chápete proč chci alespoň na prázdniny vypadnout někde jinde? Máme tu dvěcukrárny. Jedna je předražená a do té druhé radši vůbec nechoďte, pokud nechcete sníst nějaký vlas, nehet nebo něco podobného. Aquapark menší než hrst a s dvouma dětskými bazénky a jedním plaveckým, jinak nic. Žádná slušná hospoda ani kavárna. Tak proto chci jet někde jinde. Navíc, všechny moje kamarádky jezdí na dovolené a na výlety a já pořýád trčím tady. Mám z tohoto města pomalu ponorkovou nemoc. Tak co na to říkáte, chtělo by se vám být mnou? Komentujte a pište!


Kam dál